Výživa při nádorovém onemocnění a během protinádorové terapie

Kvalita výživy při léčbě zhoubného nádorového onemocnění je velmi důležitá. Nevhodné nebo nedostatečné složení stravy může zhoršit celkový stav nemocného, čímž se může zhoršit průběh i výsledky léčby.

Velmi záleží na tom, jaký byl stav výživy nemocného, před vypuknutím onemocnění. Kvalitně živený organismus dokáže nápor terapie zvládnout lépe než naopak. Důležité je i rozlišit, zda byla výživa dostatečná kvalitou nebo kvantitou.

Při protinádorové léčbě může docházet ke ztížení příjmu potravy nebo narušení a změnám pochodů trávení a látkové přeměny. Mimo léčbu, stejné komplikace může způsobit samotný nádor.

Při léčbě zhoubného nádorového bujení se používají různé léčebné metody, samostatně nebo kombinovaně. Z hlediska použití léčebného přístupu dělíme léčbu na lokální a systémovou. Lokální léčbou ovlivníme jen postižený orgán popřípadě jeho blízké okolí a mízní uzliny. Patří sem chirurgie a ozařování ( = radioterapii nebo aktinoterapie). Systémovou léčbou lze ovlivnit i onemocnění v těle více rozšířené. Do léčby systémové patří chemoterapie, hormonální léčba, biologická léčba, léčba radioizotopy.

Možné účinky protinádorové léčby na stav výživy:

Chirurgická léčba na kterékoliv části zažívacího traktu (např. tlusté střevo) může vést ke ztrátě chuti k jídlu. Po operaci v oblasti hlavy a krku se mohou objevit obtíže při polykání, žvýkání a mluvení. Krvácení při a po chirurgickém zákroku může vést k chudokrevnosti (anémii). Oslabit chuť k jídlu může i bolest po chirurgickém zákroku.

Léčba ozařováním (radioterapie) může poničit i zdravé tkáně v okolí záření. K místním nežádoucím účinkům patří otok, zčervenání nebo podráždění kůže, obtíže s dýcháním, ztráta vlasů v ozařované oblasti. Výživu ovlivňuje možný výskyt aftů a povlaků v ústech (při ozařování v oblasti ústní dutiny) a problémy se zažíváním -průjem, bolesti břicha, bolesti a křeče v konečníku. K celkovým nežádoucím účinkům patří únava, ospalost, větší unavitelnost, menší fyzická výkonnost, nechutenství, nevolnost, zvracení, změny v krevním obraze (snížení hladin krevních buněk).

Chemoterapie kromě nádorových buněk může také současně ničit i buňky zdravé. To nejčastěji vede k pocitu na zvracení (nausee), zvracení (emesa). Podle typu léku a způsobu jeho podání se mohou objevit afty v dutině ústní i po celém zažívacím traktu, bolesti v ústech (mukositida), někdy s následnou nasedající kvasinkovou infekcí v ústech (moučnivka), suchost dutiny ústní, obtíže při žvýkání a polykání jídla, změny chuťových a čichových vjemů jídla, průjem, zácpa, bolesti, únava, deprese. U některých nemocných se může objevit brnění nebo snížená citlivost v horních a dolních končetinách, často dochází ke ztrátě vlasů. Může se objevit vliv na reprodukční orgány - vymizení či nepravidelnost menstruačního cyklu, snížení libida. Některá cytostatika také ničí krvetvorné buňky, čímž se zvyšuje riziko infekce při nízkém počtu bílých krvinek, objevuje se chudokrevnost při nízkém počtu červených krvinek a podkožní nebo slizniční krvácení při nízkém počtu destiček.

Hormonální léčba zvyšuje množství tuku a snižuje svalovou hmotu v organismu, mění způsob látkové přeměny a může vést k nárůstu hmotnosti. Může vést k projevům tzv. přechodu (návaly horka, deprese, snížení libida) nejen u žen, ale i u mužů. Někdy dochází ke zvýšení hodnot jaterních testů, větší pohotovosti ke srážení krve a zvýšenému riziku kardiovaskulárních onemocnění.

Biologická léčba - k vedlejším účinkům imunoterapie (interferon, interleukin) patří chřipkové příznaky, jako např. nachlazení, pocit na zvracení a teplota. Nežádoucí účinky po léčbě monoklonálními protilátkami jsou pocit na zvracení, zvracení, svalové křeče, zčervenání kůže, kožní vyrážka podobná akné nebo průjem. U antiangiogenní léčby může též docházet k zvýšení tlaku a poruchám regenerace poškozených tkání.

Léčba komplikací ovlivňujících stav výživy nemocného

Pokud je to možné, prvním krokem v léčbě vedlejších účinků ovlivňujících příjem stravy je léčba základní příčiny. Léčba aft v dutině ústní, bolesti nebo deprese pomáhá chuť k jídlu zlepšit.

Nemocní s komplikovaným příjmem stravy často necítí potřebu se najíst. Je však nutné zdůraznit, že kvalitní výživa a udržení hmotnosti jsou důležitou součástí celkové protinádorové léčby. Úbytek hmotnosti v důsledku nádoru není stejný jako hubnutí v důsledku cíleného omezování energie ze stravy a ani samotný příjem dostatečného množství stravy nevyřeší problém ztráty svalové hmoty. V průběhu protinádorové léčby se většinou nedoporučuje snižování hmotnosti ani u pacientů s nadváhou.

Kvalitní a dostatečný příjem stravy pomůže lépe se fyzicky i psychicky vyrovnat s vlivem nádoru a protinádorovou léčbou na organismus. Nedochází k odbourávání bílkovin organismu a tím se nezhoršuje činnost imunitního systému a regenerace. Hubnutí při léčbě bývá vnímáno vždy negativně, protože je spojené se ztrátou svalové hmoty. Výrazné hubnutí může vést k oslabení funkce dýchacích svalů a vyššímu riziku vzniku zánětu/zápalu plic, který se může stát pro pacienta fatálním. Také může dojít k poklesu protilátek v krvi a většímu riziku vzniku infekce.

Díky onemocnění a vedlejším účinkům protinádorové léčby nemocný může ztratit chuť k jídlu nebo se u něj vyvine odpor vůči některým potravinám a pokrmům. Části vedlejších účinků je možné předejít, zmírnit je a upravit dietními opatřeními, dietetiky, léky, které pomáhají snížit vedlejší účinky způsobené chemoterapií (antiemetika- zvracení, prokinetika – pro správnou pasáž zažívacího traktu, analgetika – na bolest digestiva- na nechutenství atd.) nebo použitím výživové sondy. Je proto velmi vhodná spolupráce lékaře a pacienta s nutričním terapeutem (dříve dietní sestrou), který pomůže s úpravou stravovacího režimu, výběrem vhodných pokrmů a doplňků výživy.